Highline na Dogu 19.9.2010

V neděli po Hudy boulder cupu jsme se my lajneři na rozdíl od ostatních lezců nevěnovali činnostem jako je vyspávání z kocoviny, nýbrž jsme vyrazili směr Doga. Prvotní plán byl natáhnout všechny 3 směry, které Doga nabízí, ale v průběhu natahování klasického směru zvaného „Stoletá doga“ se tyto plány nakonec zredukovaly na jednu lajnu. Vylezení na věž se zhostil Vejvis. My jsme na masivu mezitím vybalili materiál a vymysleli kotvení za nejstabilnější stromy. Bohužel však došlo k chybě v komunikaci mezi Ančou, která zde tahala lajnu minulý týden v rámci Ladies only slackline festivalu, a družstvem na věži. Kwjet a Vejvis totiž obhodili přední kameny jak Anča radila, ale pouze první dva, což se vzápětí ukázalo jako málo. Když jsme začali lajnu dotahovat, spamsety se začaly zařezávat do spáry pod kameny a tím je uvádět do pohybu. Chvíli trvalo, než si Vejvis uvědomil, že se nejedná o následky jeho alkoholového opojení z dní předchozích, ale o skutečnost, že se pod ním vršek věže opravdu hýbe. Následovalo tedy rychlé povolení a sundání.

Nezbývalo tedy nic jiného, než kotvení zrušit a obhodit celou věž. Tím jsme však ztratili spoustu času, a tak jsme se shodli, že natáhneme jen 18m dlouhý a 20m vysoký klasický směr.





První přechod poslal Kwjet (OSFM). Po něm se ukázal Vejvis, který začal ukázkovým lajnolapem, ale poté přešel také oběma směry. Jako poslední z trojlístku HL specialistů se předvedl Voříšek, kterému nestačil OSFM, a tak si přidal ještě jeden FM s triky uprostřed.

Poté jsme na řadu přišli my HL začátečníci a mírně pokročilí. Tím také začaly dlouhé etudy v lajnolapání. Ty se později změnili v první nesmělé i smělé krůčky. Mezi těmito kroky nám ukázal Kwjet, že není nic jednoduššího, než chodit a trikovat ve swami beltu.

Dalším, kdo poslal přechod, byl Jizva. Ten začal svým obligátním sezením a rozjímáním, poté pokusy přes půlku a nečekané pády z jisté chůze, až na závěr pád necelých 40cm od konce lajny, u kterého snad nikdo nevěřil, že se tam lajnolapem ještě vůbec vejde (mezi místo pádu a věž).  Tento pokus ho tak navnadil, že dalším to tam už padlo – směrem na věž.

Poté se najednou zjevil Adam, který vylezl jakýmsi VIIb k nám na masiv. Zeptal se, zda-li si to může také zkusit. Navázal se a s prvním lajnolapem následně nemilosrdně přešel na věž i zpátky. Následovali další pokusy Anči, Karla, Marka a Pídi, kteří hodně bojovali, ale lajna je nakonec nepustila.

Když se začalo stmívat a ochladilo se tak akorát na to, aby přišly opravdu už poslední pokusy, rozhodl jsem se, že si půjdu ještě naposledy spadnout. Ambice na přechod mě už pomalu opouštěly, když jsem se najednou postavil a v tu chvíli mi bliklo v hlavě, že bych vlastně mohl i jít. A tak jsem šel…  Ještě následovaly 2 lajnolapy, ale potom jsem se rozešel a došel to až do konce.  Radost z první dospělé HL byla opravdu velká.

Po mně se ještě odhodlala k úplně poslednímu pokusu Anča, a pak už jsme balili. Poté následovala cesta nocí k autům a do Prahy.

Trochu obsáhlejší článek spíše pro HL začátečníky a neznalé, který jsem psal na oddílový web, si můžete přečíst zde: web Homáč

Více fotek zde: Rajče

(fotky jsou bohužel nižší kvality, páč jsem neměl zrcadlovku, ale jen obyčejný digitál)

Marek